V prvním článku jsme vysvětlili, co status umělce znamená. Ve druhém jsme přinesli pohledy těch, kteří se tématu dlouhodobě věnují, a společně rozebrali, proč současné nastavení mnoho autorů míjí a proč o něj velká část kreativní scény zatím ani neusiluje.
V tomto pokračování posouváme debatu dál do praxe – oslovili jsme další kreativce i zástupce odborných organizací a ptali se jich, zda má podle nich smysl se do registru umělců zapisovat, jak toto téma rezonuje v jejich odvětví a co by jim reálně pomohlo více než „štítek“ statusu umělce. Zajímalo nás také, jak status zapadá do širší podpory designu a proč je mezi registrovanými držiteli zatím tak málo designérů.
Status umělce a první bilance
Zeptali jsme se dalších tvůrců, jak status umělce vnímají v jeho současné podobě a jak jej vnímají z hlediska své praxe. Ilustrátor a komiksový autor Matyáš Namai jako čerstvě registrovaný tvůrce vidí status umělce jinak – spíš jako možný odrazový můstek do budoucna. Oceňuje webináře a praktické semináře od ministerstva a věří, že status může podpořit projekty, které nejsou na první pohled dostatečně komerční. Je ale důležité, aby se současná podoba dále rozvíjela.
Ondřej Čižmář přináší perspektivu produktového designu – oceňuje, že stát začal mapovat, kolik lidí se v kreativních odvětvích reálně pohybuje, ale sám registraci neplánuje. Věří, že kvalitní design se musí prosazovat především v dialogu s firmami a průmyslem, nikoliv skrze institucionální označení. Zdůrazňuje také, že samotný registr nic nezmění, pokud nevzniknou struktury, které designéry zapojí do projektů už ve fázi vývoje. Největší potenciál českého designu podle něj neleží v registru, ale v budování dlouhodobých vztahů s výrobci, odvaze experimentovat a sebevědomé prezentaci doma i v zahraničí.
Odkazy
Další články k tématu na webu CzechDesign